Itálie s dětmi – Národní park Adamelo Brenta I.

Jezero Molveno a vodopády Vallesinella

Tomu že se nám letos podaří odjet na zahraniční dovolenou, jsem nevěřila vlastně až do chvíle, kdy už jsme byli za hranicemi. Cestování je v době covidu krapet složitější a dobrodružnější. Ale povedlo se, nesmírně jsme si to užili a tak mám pro vás několik článků s výlety, které jsme uskutečnili. Tak jdeme na první z nich:-).

Naší cílovou dovolenkovou destinací byla Itálie. Nikoli náhodou, Itálii máme moc rádi. Má všechno, co od ideální dovolené očekáváme – dostupnost vlastní dopravy, hory, památky, moře, skvělé jídlo… A nenechte se mýlit, pod dovolenou v Itálii si u nás nepředstavujte válečku na pláži někde v Bibione. Během první části dovolené jsme měli v plánu několik horských výletů v oblasti Národního parku Adamello Brenta. Naším výchozím bodem se stala malá vesnička Dasindo. Ubytování jsme opět sháněli na Bookingu, letos však zřejmě trochu pozdě, proto jsme bydleli trochu dál, než jsme měli původně v plánu, ale šlo o pěkné a cenově dostupné ubytování.

Národní park Adamello Brenta se nachází v západní oblasti Trentina a jeho součástí jsou pohoří Adamello-Presenella a Brenta, má rozlohu více než 620 kilometrů čtverečních. Park byl založen zejména z důvodu ochrany medvěda hnědého a medvědi jsou stále součástí parku, ale nebojte, my žádného nepotkali:-). Jak vidíte, park je obrovský, nabízí tak nespočet možností výletů, naše tipy jsou jen kapkou v moři, ale snad se vám i tak budou naše zkušenosti hodit.

Cesta do Itálie a jezero Molveno

Cesta do Itálie nám začala už den před samotným odjezdem a to cestou na antigenní testy, i to je cestování v době kovidové. Nebudu popisovat přesné podmínky pro vycestování. Tady je to víc než v čemkoli jiném, že to co platí dnes, nemusí platit zítra. Proto si určitě vyhledejte aktuální podmínky vstupu, pokud to bude v době vašeho cestování pořád potřeba. Na cestu samotnou jsme vyráželi v jednu hodinu ráno, kvůli dětem chceme co největší část cesty absolvovat v noci, manžel s nočním řízením nemá žádný problém, takže pro naši rodinu je tohle ta nejlepší varianta. Cestou jsme stavěli jen na tankování (v našem případě spíš čerpání, protože jezdíme na CNG), záchod a koupi dálniční známky v Rakousku.

Kolem půl desáté jsme zaparkovali v městečku Molveno, kde jsme se rozhodli strávit čas, než se budeme moct jet ubytovat a trochu si tady po cestě odpočinout. Parkovali jsme přímo u pláže na placeném parkovišti, je možné parkovat i jinde, ale vzhledem k tomu, že jsme měli plně naložené auto, zvolili jsme tuto možnost, která nám přišla nejbezpečnější. Město Molveno je známé hlavně stejnojmenným krásným jezerem, které je největší alpské jezero přírodního původu v Itálii, je poměrně turistické, ale velmi pěkné. Travnatá pláž je udržovaná, čistá, a pokud vám nevadí turistický ruch, tak je velmi příjemná. Jsou tu zdarma toalety a minimálně dvě dětská hřiště, na která jsme narazili. Pokud tu budete trávit více času, je tu k dispozici i minigolf, bazén a mnoho turistických pěších tras. V samotném městečku je i spousta restaurací a kaváren, kam jsme si hned zašli na první italské cappuccino. Na pár hodinu odpočinku nám tak bylo Molveno velice milým útočištěm.

• 

• 

Vodopády Vallesinella

Na náš první pěší výlet následují den jsem naplánovala vodopády Vallesinella. Původní plán byl jiný, ale jedna z turistických cest z Madonna di Campiglio byla uzavřena  z důvodu popadaných stromů, takže jsme se museli operativně přizpůsobit. Nakonec jsem ráda, že jsme měli možnost trasu přehodnotit, protože v závěru jsme toho viděli takto více, než bylo původně v plánu. Autem jsme vyjeli k chatě – Rifugio Vallesinella, za parkování jsme zaplatili 8 Euro již na počátku cesty k ní před výjezdem z města Madonna di Campiglio. Od parkoviště jsme se nejdříve vydali podle ukazatele směrem vpravo na první část výletu k vodopádu Cascate Alte. Cesta není příliš náročná, ačkoli stoupání se tu samozřejmě nevyhnete. Některé úseky cesty jsou kamenité a po dešti by mohly být pěkně kluzké, stejně jako na jiných trasách v Dolomitech tak určitě nezapomeňte na pevnou obuv. Kolem vodopádu je cesta pěkně upravená a přejdete ji i po několika mostcích. Od vodopádu jsme pokračovali směrem k Malga Vallesinella di Sopra a na prvním rozcestí jsme se vypravili doleva přes louku k Sentiera dell Orso (což byla ona uzavřená cesta vedoucí až do Madonny), na konci louky na dalším rozcestí jsme se menší stezkou vlevo vrátili zpět k chatě Vallesinella. První část jsme tak měli poměrně brzy za sebou. U louky kolem chaty je několik piknikových stolů, kde jsme posvačili, vyvětrali prtě z nosítka a načerpali síly na další náročnější část výletu.

• 

• 

• 

• 

Tentokrát jsme se od chaty vydali podle ukazatele směrem vlevo k Cascate di Mezzo. Po pár metrech jsme odbočili ze silnice na lesní cestu, hned na dalším rozcestí jsme se vydali opět vlevo na menší lesní cestu a klesali jsme až k chatě – Rifugio Cascata di Mezzo. Čím jste chatě blíž, tím víc vám je jasné, že jdete správně, burácení vodopádu opravdu přeslechnout nejde. V chatě je pak možné se občerstvit s vyhlídkou na vodopád. Tento vodopád je za nás impozantnější než ten předchozí a stojí za to ho vidět. Pokud cestujete s menšími dětmi, bude vám možná cesta k vodopádu stačit a můžete se vydat stoupáním zpět k parkovišti. My jsme se však vydali na delší cestu, přešli jsme mostek hned vedle vodopádu směrem do protějšího lesa a pokračovali po lesní cestě až k rozcestí s širší cestou. Tady jsme buď značení přehlédli, nebo tu opravdu chybělo a musím říct, že by se nám hodilo. Nicméně jsme se podle mapy vydali doprava a pokračovali klesáním po této širší cestě až do údolí k Malga Brenta Bassa. Tady dřív bývala podle googlu menší restaurace, v době, kdy jsme tu byli my, tomu však nic moc nenasvědčovalo. Na spodní straně louky se jsme se vydali doprava. Pokud tu budete, nepřehlédněte po levé straně pěknou bosou stezku, která cestu dětem zpestří i se závěrečným cachtáním v ledovém potůčku. Dále jsme se vydali k Malga Fratte o pra del Casone a odtud již podle značení na zpáteční cestu k Rifugio Vallesinella. Stoupání je to dlouhé a vzhledem k tomu, že není moc co k vidění i poměrně únavné. Jedinou výjimkou je odbočka k Cascate di Sotto, která však není moc dobře značená a dá se snadno minout, poté můžete kousek stoupání místo široké cesty absolvovat po úzké lesní pěšince podél vody. Do chaty jsme si nakonec zašli na kafe a sotva jsme dosedli, spustil se liják, první výlet jsme tak zakončili právě včas:-). Celkem jsme našlapali cca 8 km, to na rozjezd docela jde:-).

• 

•