Krkonoše s dětmi – Léni dolce vita

Dlužím vám ještě jednu dovolenou loňského roku, která sice nebyla dlouhá, za to docela intenzivní. Vyrazili jsme na několik dní v srpnu do Krkonoš, ubytování jsme našli v krásném apartmánu v Horních Vítkovicích a střídali jsme turistický program s tím ryze dětským, aby byly spokojeny všechny strany:-).

Horní Mísečky – Kotelní jámy – pramen Labe – Horní Mísečky

První naše cesta vedla do Horních Míseček, kde jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili obcí vzhůru, po chvíli jsme míjeli autobusovou zastávku obsypanou turisty. I to je možnost, jak si cestu ulehčit a nechat se kus cesty vyvézt autobusem. Byla by to ale škoda, protože byste přišli o ten nejhezčí úsek cesty. Kousek za zastávkou jsme se vydali doleva po zelené Krakonošově cestě, která vás dovede po několika kilometrech až k rozcestí vedoucí k turistické chatě Dvoračky. Cesta je lehce zvlněná, takže budete chvilkami klesat a opět stoupat. Krajina je na této cestě nádherná s úžasnými výhledy, navíc i ve vrcholné turistické sezoně zde nepotkáte skoro žádné lidi. A to je na tak exponovaném místě, jako jsou Krkonoše, velký bonus. Od již zmíněného rozcestí jsme se vydali doprava po červené směrem k Růženčině zahrádce, kde je jedno piknikové místo, takže i my jsme si zde dali pauzu na svačinu. Pokud už budete mít dost, můžete se odsud vydat zpět po zelené přes Harrachovy kameny a od rozcestí Nad Kotelní jámou po žluté Staré vozové cestě zpět do Horních Míseček. My se však vydali dále po červené k prameni Labe. Tady už turistů výrazně přibylo a směrem dále k Labské boudě je cesta už poměrně hodně frekventovaná. Od Labské boudy jsme pokračovali po červené Bucharově cestě přes Ambrožovu vyhlídku k Vrbatově Boudě, kde jsme se zastavili na kafe a lívance. A ty tedy byly:-), doporučuji. Kousek zpět za Vrbatovou boudou vede zelená, která vás po chvíli dovede k již výše zmíněnému rozcestí Nad Kotelní jámou a dále jsme po žluté Staré vozové cestě sestoupali zpět k autu, na této cestě opět nepotkáte mnoho turistů a užijete si trochu krkonošského klidu. Pokud absolvujete celou cestu jako my, počítejte s krásnými 16km, nejde tedy o úplně nenáročný program pro malé děti nebo nezkušené chodce.

Benecko

Druhý den jsme věnovali dětské zábavě, kousek od našeho ubytování je obec Benecko, kde najdete vyžití pro děti opravdu víc než dost. Mimo jiné tu mají dokonce dvě dětské stezky. Obě začínají na centrálním parkovišti, které je na rozdíl od poměrně drahého parkoviště v Horních Mísečkách zdarma. Nejprve jsme se vydali na Lufťáckou stezku. Jak už jsem řekla, stezka začíná na parkovišti a zvětší části vede po silnici, která však není nijak extrémně frekventovaná, možná jen její začátek. Na stezce najdete panely s hravými úkoly. Je dobré si na začátku vyfotit mapku, na trase nebyl dobrý signál a chvilku jsme bloudili, značení by mohlo být malinko lepší. Původní stezka byla jednosměrná a otáčí se na křižovatce u Penzionu Pohlednička, v posledních letech bylo přidáno 5 nových stanovišť, které ve spojení s lanovkou udělali ze stezky pěkný okruh. Od posledního stanoviště je třeba se vrátit kousek zpět a odbočit dle ukazatele k sedačkové lanovce Kejnos. Ta vám cestu nahoru výrazně zjednoduší. Doporučuji si však zjistit, zda bude v době vaší návštěvy v provozu. My s sebou měli psa, tak nám stejně nezbylo nic jiného než vyrazit pěšky, pěkně nahoru po sjezdovce. Pokud bychom měli trasu absolvovat znovu, šli bychom opačně a nejdřív prošli nové panely v horní části a pak se vydali dolů, určitě bychom se tak nezapotili:-D. V horní části se nachází i údajně největší dřevěný trpaslík na světě, najít ho není úplně snadné, nám se to podařilo. Nápovědu vám však dávat nebudu, ať nepřijdete o zábavu. U trpaslíka je i velká dřevěná postel s hezkým výhledem, kde si můžete odpočinout, my toho po výstupu rádi využili.

Po tom, co jsme došli zpět na parkoviště, jsme si zašli na oběd do Wellness hotelu Skalka. Bylo zde narváno, návštěvu ale doporučuji. Na louce jsou hopsací míče pro děti, o zábavu při čekání na jídlo bude tedy postaráno. Po obědě a odpočinku jsme se vydali na Přírodní stezku s naučnými panely, kde se děti hravou formou mohou dozvědět něco o fauně a floře. Trasa této stezky vedla částečně vesnicí a částečně lesem, po posledním stanovišti jsme se ale vraceli k parkovišti po silnici. Je tak třeba počítat s tím, že na mladší děti budete muset stále dávat pozor.

V Benecku u parkoviště najdete i další zábavu pro děti – horské kárky a letní tubingovou dráhu. Další atrakce, které jsme však již nenavštívili, jsou indoorové a určitě je oceníte při špatném počasí – dětský lanový park a dětské výtvarné dílničky.

Úvod – benecko.info

Špindlerova Bouda – Mužské kameny – Sněžné jámy – Martinova Bouda – Špindlerův Mlýn

Tentokrát jsme auto zaparkovali na hlavním parkovišti ve Špindlerově Mlýně, kde je i zastávka autobusu, ze které jsme se vydali ke Špindlerově Boudě. Počítejte s tím, že v sezoně jsou autobusy hodně vytížené, my jsme se se psem do prvního autobusu radši ani necpali a počkali si na další. Od Špindlerovy boudy jsme vyrazili doleva po červené hřebenovce nejdříve přes Dívčí kameny a následně i přes Mužské kameny. Ty byly jedním z cílů výzvy Jdi do hor, o které jsem zde také psala. Po této hřebenovce s pěknými výhledy dojdete až k místu s názvem Sněžené Jámy. Tohle místo mě dostalo, jako bych se z Českých hor ocitla úplně někde jinde, a ačkoli se na této cestě pohybuje hodně turistů jak z Čech tak Polska, stojí na 100% za vidění. No posuďte sami.

Po nekonečném focení jsme se vydali po žluté směrem k Labské Boudě. K té jsme ale nedošli a z rozcestí U Labské Boudy jsme se vydali po zelené směrem k Martinově Boudě. Na této cestě lidí výrazně ubylo, což jsme ocenili. Ani na Martinově boudě nebylo plno, takže jsme si zde dali zasloužený oběd. Od chaty jsme dále sestupovali stále po zelené a následně po modré až zpět na parkoviště do Špindlerova mlýna. V nohách 17km, takže jsme nezapomněli na odměnu a zašli si na zmrzlinu. Hřebenovka sice není extrémně náročná, není zde prudké stoupání, ale nějaké metry přesto rozhodně nastoupáte a úplná oddechovka celý tento okruh není.

Farma Muchomůrka a Herní krajina Pecka

Poslední den před cestou domů jsme opět věnovali dětem. Začali jsme ve Farmaparku Muchomůrka ve Svobodě nad Úpou. Od parkoviště ve Svobodě nad Úpou dojdete k Farmě cca po dvou kilometrech. Místo je to moc pěkné, ale spíš bych to viděla na moc pěkné dětské hřiště než klasický farmapark. Který by dle mého měl být hlavně o zvířatech. A těch tady nakonec moc k vidění nebylo a chyběla nám i vyslověně kontaktní část, kterou děti milují. Když vezmu v potaz vstupné, tak na rovinu říkám, že bychom se sem asi znovu nevydali.

http://www.farmapark-muchomurka.cz/

Od farmaparku jsme vyrazili do Velké Úpy, kde jsme zaparkovali na parkovišti u lanové dráhy Portášky. Lanovku jsem já s dětmi využila a manžel musel se psem opět pěšky. Malý tip – někomu soptícímu pod lanovkou vesele nemávejte a nesdělujte mu, že se vydal zřejmě po špatné stezce, nepotěší ho to:-D. Po výstupu z lanovky vás už čeká herní krajina Pecka. Herní krajina je přístupná zdarma a za sebe musím říct, že je to parádní počin. Pokud chcete, zakoupíte si jen dřevěnou kuličku, kterou děti využijí v některých herních prvních. Pokud už kuličku máte doma z jiných míst, vezměte si klidně s sebou tu. My si jednu pořídili už v Muchomůrce, kde byla kuličková dráha také. V herní krajině najdete řadu velkých dřevěných objektů ve tvaru zvířat nebo jejich obydlí. U každého herního prvku najdete i zajímavé naučné cedule. Všechny prvky jsou interaktivní a děti se tu opravdu vyřádí. Jde vážně o nádherné místo, jehož návštěvu určitě doporučuji. Co úplně nedoporučuji je jediná místní restaurace. Bohužel těží z nedostatku konkurence, čehož využívá k nastavení vysokých cen. To by možná tolik nevadilo, kdyby těmto cenám odpovídala kvalita jídla, která však v době naší návštěvy byla mizerná. Po obědě jsme vyrazili kousek po žluté směrem k rozcestí Nad Portášovými Boudami, až tam jsme nedošli a odbočili vlevo na Pěnkavčí cestu, po které jsme se opět dostali na rozcestí se žlutou, zde jsme se vydali doleva po žluté a stoupali cestou Šramlu zpět do Velké Úpy k autu.